Monika Brzesková: Nebylo mi úplně jedno, co se u nás ve městě děje

Monika Brzesková, Miss České republiky z roku 1995, zavzpomínala na devadesátá léta a prozradila, proč se rozhodla vstoupit do politiky

Psal se rok 1995 a titul královny krásy v soutěži Miss České republiky získala tehdy sedmnáctiletá dívka Monika Žídková. Ve stejném roce okouzlila i porotu na Miss Europe, kde také zvítězila. O několik let později se dokonce stala vítězkou ankety Nejoblíbenější miss v historii. Dnes je úspěšnou starostkou sedmitisícového města Kravaře ve Slezsku. Jméno Žídková byste však na radnici hledali marně, po svatbě se jmenuje Brzesková. Svého manžela Petra si vzala už před pětadvaceti lety. Mají spolu dvě děti, dceru Nikol a syna Davida.

Miloš Zapletal nedávno zorganizoval oslavu 35. výročí vzniku soutěže Miss Československo, kde se setkaly všechny bývalé královny krásy, včetně vás. Užila jste si to?

Moc jsem se na to těšila, my "služebně starší" se moc na podobných společenských akcích nepotkáváme. Úžasné bylo setkání s Renátou Goreckou. Tím, že žije v Polsku, takových příležitostí potkat se moc není. Vykládaly jsme si spolu celý večer. Pro mě to bylo celé umocněno tím, že jsem vzala své děti, abych jim ukázala, v jakém prostředí se jejich mamka v mládí pohybovala a pracovala. Bylo to moc fajn, užila jsem si to.

Jak vaše děti  vnímají, že jejich mamka je slavná miss?

Těžko říct, od té doby přeci jen uplynula dlouhá doba. Navíc doma člověk funguje úplně normálně. Musím být v první řadě máma, a to není dětmi vždy vnímáno úplně pozitivně. (smích) Správná máma dává rozkazy, příkazy a úkoly, co se musí všechno udělat. Spíše to vnímají až teď, kdy se pohybuju v politice, občas někde vystupuju, moderuju a podobně. Takže si myslím, že vnímají až tu současnou dobu, než že by nějak řešily miss.

Viděly vlastně někdy vaše děti záznam tehdejšího živého přenosu, kde jste se stala vítězkou Miss ČR? Máte ho vůbec doma?

Že bychom se jako rodina doma dívali na záznam z roku 1995, to se přiznám, že ne. (smích) Nějaké střípky, které jsou dohledatelné na internetu, na sociálních sítích, asi viděly. Co si ale budeme vykládat, moc tam toho nebude. Ta doba byla absolutně jiná v tom, že neexistovaly žádné sociální sítě, nebyly chytré telefony, internet teprve začínal.

Když se bavíme o devadesátkách, jak na ně vzpomínáte?

Mám naprosto krásné vzpomínky. Díky soutěži Miss jsem docela hodně cestovala, podívala jsem se do míst od Ameriky až po Austrálii, přicházely zajímavé pracovní příležitosti, ať už to byly různé přehlídky, nebo focení pro různé značky. Já jsem si devadesátky užila, vzpomínám na ně v dobrém.

V čem je současná doba jiná? Co se podle vás od devadesátek změnilo?

Změnilo se toho docela dost, třeba v mezilidských vztazích. Co se tehdy domluvilo, tak většinou platilo. Nedalo se na poslední chvíli poslat zprávu, že přijdete pozdě nebo že vám to vůbec neklapne. Když jsem tehdy jezdila do Prahy, vše bylo domluveno i měsíc dopředu. Věděla jsem, že musím být v konkrétní čas na konkrétním místě. Nikomu jsem nemohla půl hodiny před začátkem napsat a vymluvit se, že mi není dobře.

Dneska je vše jinak. I kvůli mobilům a sociálním sítím, kde můžete každému hned napsat, vidíte, jestli je online, pošlete jakoukoli fotku, video. Těch nástrojů, které používá mladá generace, je obrovské množství. Navíc doba je šílená v množství informací, které na nás proudí ze všech stran. Vybrat si z toho, co je pro mě dobré, co mi přinese užitek, je pro dnešní generaci velmi těžké.

Co přimělo vítězku Miss České republiky a Miss Europe ke vstupu do politiky?

Možná to, že jsem velký patriot. Začínala jsem jako zastupitelka v Kravařích, kterou jsem byla několik volebních období. Nebylo mi úplně jedno, co se u nás ve městě děje, a z pozice zastupitelky přeci jenom můžete říct nějaký názor nebo dát nějaký podnět. To byl takový ten prvotní impulz.

Teď už jste ale desátým rokem v Kravařích starostkou. Jaký je recept na tak dlouhotrvající důvěru občanů?

To je samozřejmě těžká otázka. Většinou totiž slyšíte nebo si přečtete negativní zpětnou vazbu. Veřejně vás pochválí málokdo. Když se něco povede, bere se to automaticky. Ale když se ptáte na ten recept… Myslím si, že je to tím, že mám kolem sebe velmi dobrý tým lidí. Spoustu věcí potřebujete s někým probrat, prodiskutovat, slyšet jiný názor, jiný pohled.

A co se tedy podle vás v Kravařích povedlo? Na co jste fakt hrdá?

V poslední době jsem opravdu hrdá na to, že se nám podařilo dotáhnout a rozjet sociálně terapeutickou dílnu Paprsek, která funguje od letošního 1. ledna. Byl to projekt, který byl nesmírně složitý a komplikovaný, řešil se několik let. Teď už je na světě a jede si svým životem.

Podařilo se nám rozšířit kapacitu mateřské školky, což nebylo jednoduché, protože u stávající školky je velmi malý prostor, kam by se dala rozšiřovat. V současné době máme připravený projekt na tělocvičnu základní školy, což teď bude hlavní téma. A abych nezapomněla, Kravaře mají ve správě zámek, kde pořádáme kulturní akce, programy pro děti, výstavy. O kulturní dědictví, které nám bylo svěřeno, je potřeba se dobře starat. To si myslím, že se nám daří.

Vy teď kandidujete z osmého místa za koalici SPOLU do krajského zastupitelstva. Proč by vás měli lidé volit? Čemu se chcete věnovat?

Poslední čtyři roky jsem na kraji byla předsedkyní Komise pro regionální rozvoj a cestovní ruch, což je téma, které je mi blízké. Takovou mojí prioritou je teď bezpečnost ve městech. Bezpečná dětská hřiště, spolupráce s městskou policií a podobně. Chci, aby se lidé nevytráceli z větších měst jenom proto, že nemají pocit, že je tam pro jejich děti bezpečno. A proč by mě měli lidé volit? Jsem zkušená politička, která dokáže prosadit to, co Moravskoslezský kraj potřebuje. Snad nejsem moc troufalá. (smích)

Co považujete za největší problém našeho kraje, který je třeba vyřešit?

Potřebujeme zamezit odchodu mladých lidí do Prahy nebo Brna, aby se kraj nevylidňoval. Myslím si, že teď je to na dobré cestě. Modernizují a rozšiřují se univerzity, takže tisíce študáků už v našem kraji zůstávají. A pokud budou mít dost kvalitních pracovních míst, jsem přesvědčena o tom, že tady začnou zakládat rodiny. Dost už se toho podařilo. Do Mošnova míří BMW, chystá se Urbanity Campus – miliardová investice v Bruntále, výzkumně vývojové centrum pro cirkulární ekonomiku CirkArena v Třinci, výzkumný a vzdělávací park EDEN Silesia v Karviné, kousek za hranicemi našeho kraje je výrobce špičkových polovodičů Onsemi, který teď investuje do rozšíření výroby čipů v závodě v Rožnově pod Radhoštěm zhruba dvě miliardy dolarů. Uvidíme, jak dopadne plánovaná gigafactory. V tomhle nesmíme polevit. Potřebujeme kraj, kde chtějí mladí žít.

Ve volbách do Senátu podporujete havířovského náměstka primátora Boba Niemiece. Proč jste se tak rozhodla?

Známe se nějakou dobu, měla jsem možnost s ním čtyři roky pracovat v krajském zastupitelstvu. Je to člověk, který ví, co chce. Má reálný pohled na věc, vše dokáže řešit až s neuvěřitelným klidem a rozvahou. Pokud je někde nějaký spor nebo neshody, snaží se získat názor všech stran, zjisťuje si další informace a hledá to nejlepší řešení. Politiky, jako je Bob Niemiec, potřebujeme. Ať už v komunální či krajské politice, tak v celostátní. Budu mu držet palce!